Duševní cestování

11. 8. 2019 | autor: Hana Poláková

„Jako letadlo, které vyletí nad mraky…“ – znělo uvnitř mne, když jsem seděla v letadle a odlétala na jeden z ostrovů dávného domova obyvatel potopené Atlantidy.

 „Jako letadlo, které vyletí nad mraky…“ – zní. A já naslouchám. Sleduji, co přichází. To je přece metafora daru genového klíče 23 s názvem Jednoduchost? A ten je v mém hologenetickém profilu na pozici životního úkolu -, uvědomila jsem si…

Sedím na jedné ze sedaček na palubě plné cestujících, kteří se přesunují v prostoru i v čase na ostrov Tenerife. Vnímám všelijaké ševelivé zvuky kolem, které pro mě dohromady vytvářejí docela příjemnou harmonii. Uvědomuji si svoje tělo. Je až vzácně klidné. To, že mu letadlový stroj umožnil odlepit se právě od země, mu udělalo evidentně dobře. Tahle zdánlivě krátká chvíle nabývá na šířce i hloubce. Co se děje? Jsem přítomna sama se sebou a na vlně metafory svého genového klíče o letadle prožívám propojení.

Neurovědec – třeba můj oblíbený Daniel J. Siegel - by nejspíš napsal, že došlo v mém mozku (a tedy v nervových spojích v celém těle) k příznivému neurálnímu spojení či nervové integraci. Něco do sebe zapadlo. Třeba jako klíč do zámku. Cvak.  Cvak. Cítím se úplně „správně“! A nejen sama se sebou. Jsem teď ve stavu Bytí - v celku přesahujícího moje fyzicky definované já.  Tohle se vlivem praktikování uvědomělé všímavosti a rozjímání (kontemplace) - ať už s genovými klíči nebo bez nich - prostě děje. A ono je to vlastně fuk, jak takový proces vysvětlit.

To podstatné, o co jde, že tenhle prožitek uvnitř mě vytvořil možná ne úplně nový, ale rozhodně velice intenzívní stav svobodného prostoru (jazykem genových klíčů - propojil moji DNA s frekvencemi daru, s mým géniem - možná na další level). Cítím jasnost, jednoduchost, klid. Moje mysl tady úplně zanechala svoji potřebu cokoliv řešit. Žádný zbytečný balast vznikající ze složitosti mysli, která jednoduchosti nevěří.  Ale co je ještě důležitější - že se můžu do tohoto intenzívního (byť úplně klidného) místa kdykoliv vrátit. Odteď si stačí jen vzpomenout a duševní cestování do tohoto prostoru je zahájeno. 

No… Může to znít jako přitažené za vlasy. Skoro magicky a mimosmyslově. Chápu. Ale věřte – je to zároveň úplně prozaické a se zemí spojující. Prostě tokem energie a informací, který jsem popsala, a také vlivem praktikování všímavosti, se v mém (ve vašem) těle vytvoří taková branka – smyčka (synapse), která může zajišťovat proměny stavů v náročnějších situacích. Duševní cestování z nepohody do pohody. Samozřejmě bez očekávání toho, že se změní vnější podmínky - ty kolem nás. Na jejich ovlivňování si nejde dělat nároky. Měníme sebe a svoje postoje... Takže zpět k té bráně, co zajistí přesun z nepohody do pohody:  Rozhodující je ochota se zastavit a všímat si. Využít ji k tomu, abychom dali svému prožívání nový směr. Čím častěji jsme ochotni se zastavit a všímat si, co se s námi děje, tím častěji se tahle „kouzla“ v našich životech dějí.  Jo - a ještě je dost rozhodující ochota být trpěliví a ochota se otevřít Životu se vším, co přináší. Položit se do jeho proudu a nechtít s ním (dětinsky, egoisticky apod.) manipulovat.

Jestli vás tohle duševní cestování na vlnách všímavosti a rozjímání láká, můžete s nimi začít hned teď. (Nemusíte být na palubě letadla. I já jsem tam málokdy.)  Nečekejte žádné složitosti, protože je to fakt jednoduché -, a také žádné spirituální či duchovní zázraky, protože je to prosté a obyčejné (paradoxně ale o to víc spirituální rozměr ukotvující).

Ještě jsem vás svým paradoxním psaním neodradila? Rozhodli jste se být vědomě všímaví? Jestli ne - nevadí. Můžete skončit se čtením. Jestli ano - tak tím už jste začali. Zahájili jste praxi všímavosti a rozjímání. Teď se nalaďte na svůj dech. Uvědomujte si svůj dech kdykoliv, kdy se v průběhu dne - třeba jen na kratičkou chvilku - zastavíte. Jen se dostaňte na jeho proud a nesnažte se ho nijak upravovat. Pokud se s ním vaše vědomí rozpojí, znovu se k němu s jemností a láskyplností k sobě vraťte. Nenuťte se. Buďte k sobě vlídní. Tohle stačí, abyste začali být (více) přítomni sami se sebou. Každé zastavení je prostor pro vznik a posílení transformačních sil vašeho vnitřního středu, který se s laděním na váš dech začne vynořovat. Ze svého vnitřního středu pak budete lépe vnímat energie a informace toku řeky Života a budete se s nimi ve svém životě snadněji pohybovat. Taková alchymie života to je.   

Podobné články

Chci dostávat blogové články od alchymistky života